NULLA DIES SINE LINEA

P-365/314 Konečne uznaný umelec!

6. října 2015 v 22:45 | King Rucola
Umelec! Umelec je ten, ktorý sa obvykle nedožije svojej slávy. Obvykle. Neobvykle sa to stalo dnes mne! Dnes som korunovaný za umelca. Žyry (jury) sa skladá z nepodplatiteľných znalcov, ktorí vedia oceniť skutočnú silu a pôsobenie umeleckého výtvoru, umeleckého diela.


Počas mojej dlhej kariéry som mal párkrát dočinenia s ľuďmi natoľko omedzenými, že boli nielenže schopní ale dokonca ochotní o kvalite mojich slabých kreáciach diskutovať. Úplne vážne, bez akejkoľvek srandy alebo irónie, diskutovať. Bral som to ako potvrdenie v mojej snahe, stať sa umelcom, niekedy som sa nechal dokonca tak farizejsky obalamutiť, že som už naskutku veril, že som nejaký ten majster.

Viac však, než pochybné chvály alebo pozitívne posudky na mňa zapôsobilo, keď aj mňa konečne ukradli. Stalo sa to dokonca viackrát a vôbec som sa vtedy nehneval. Bral som to ako poctu: "Moje diela boli ukradnuté!" Povznášajúci pocit! Zdielam osud s nesmrteľnými kolegami. Majstrami, uznávanými po stáročia, v starinou zaváňajúcich vážených múzeach visiacich. Len za pár skôr škicami než obrazmi mi bolo ľúto, ale ináč, ako hovorim - len bezmezná radosť a pýcha. Tie výtvory mi mohli byť vlastne doslova "ukradnuté", veď kedykoľvek si môžem napatlať nové...

Dnes však som bol konečne definitívne uznaný, potvrdený ako umelec s veľkým "u"! Čo sa vlastne stalo?

Moje dielo, môj výtvor má v sebe silu, pôsobí, vniká a vrýva sa do povedomia. To je viac, než môže tvorca od svojho výplodu očakávať, než smie dúfať. Zaujímavé a nanajvýš prekvapujúce je pre mňa, ako k tomu vlastne došlo.

Štvornožky, takmer lezúc, určite nie poskakujúc, sa plazím do mojej pracovne. Mám práve krásne z bicykla narazenú nohu, je tak opuchnutá, že tú intaktnú pri nej nevidieť. Usadnem k čítaniu novín v počítači a tu, nikde nikto na okoli, počujem vzlykanie, vstupňujúce sa do ozajstného plaču. Výjdem so povzdýchnutím do schodišťa, ktoré som práve zdolal a radostne zanechal a vidím osamelého diváka, ako stoji pred mojimi obrazmi a usedavo sa topi v mori sĺz.

Skúmavo i vyčitavo sa spytujem svedomia: "Je to toto?" Hladim na povešanú stenu.


"Alebo skôr tamto? Ten detail tam?"

Zostávam zarazený, ale divák je medzitým preč, spýtať sa nemôžem.

Po chvíli počujem zakrádajúce sa kroky. Ticho na schodišti. Vyletím von, chcem návštevníka pristihnúť. Usmiaty, spokojný sa mi hrnie v ústrety, Tu mi padne obrovké niečo, čo nepoznám, do vyvalených očí:


Môj starý obraz a zahalený! Neverím vlastným očiam. Ale aj z blízka táto mora nemizne.


Ako na veľkonočné sviatky zahalené oltáre v kostole, je moja prvá hlúpa myšlienka.
Na druhý deň bolo všetko jasné, vyjasnené a odvtedy som skutočný, veľký, uznávaný umelec, ktorý vie pôsobiť na davy...


Za provizórnou cenzorovou záclonou sa ukrýval tento neškodný a predsa zrejme pôsobivý obraz, ktorého sa malá návštevníčka tak bála, alebo ju tak dojal, že sa kŕčovito rozplakala. Deti klamať nevedia, umenie ocenila nevinne, dobre.
Bez chyby. Som bez chyby a pochyby majster!

Pôsobím, moje diela oslovujú prihovárajú sa publiku! Tomu malému dvojročnému pupíku...

Epilóg: Pred stáročiami mi v starej domovine za tri dni zlikvidovali komunisti výstavu, tu za tri minuty vlastná rodina...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. října 2015 v 8:59 | Reagovat

Zahalovaní je trend doby.

2 pavel pavel | Web | 7. října 2015 v 10:20 | Reagovat

Taky budu asi umělec. Před lety jsem své obrazy uložil do sklepa, kde byly mnohem cennější věci, jako třeba psací stroj nebo fungující televize a zmizely právě jen ty moje obrazy. :-D

3 jednorožec jednorožec | 7. října 2015 v 18:47 | Reagovat

[2]: Taky budu asi umělec, neb to mám na daňovém přiznání.
Před lety se mě zloději vloupali do pronajatého ateliéru. Moje obrazy ale nechali na pokoji! [tiše vzlyká] Šlo jim čistě o starožitnou mramorovou krbovou římsu, fire surround. Z římsy ohleduplně dali na stůl moje věci, včetně peněz (nevelký obnos, ale přece!!). Holt profíci.

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 7. října 2015 v 19:18 | Reagovat

[3]: To boli. To urcite boli. Klasicka krbova rimsa! NO este sa to mozno zlepsi.
(BTW na danovom to mam tiez a preto sa nikto nedivi, ze moc nepaltim...)

5 jednorožec jednorožec | 7. října 2015 v 20:16 | Reagovat

Bolelo to víc majitele domu!
Mě spíš nešlo do hlavy, že zloději měli v ruce mé peníze a dali je na stůl, místo do jejich kapsy.
Římsa se nikdy neobjevila. Prý hodně architektonických starožitností tou dobou putovalo přes vodu do Ameriky.

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 8. října 2015 v 7:08 | Reagovat

[5]: Je jasne, ze ako profesonali tusili, ze v atelieri maliara sa povalujuce peniazia MUSIA byt falsovane, ako inac by sa tam dostali?!?

7 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 9. října 2015 v 8:29 | Reagovat

Staronová doba! Vracíme se k cenzuře :D Ale tohle dětské  "ocenění"  může jen potěšit ;-)

8 pavel pavel | Web | 10. října 2015 v 13:01 | Reagovat

[3]: Já že jsem umělec mám vlastně taky na papíře, ale jen na německém daňovém přiznání. Ten sklep byl ovšem v Čechách. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama