NULLA DIES SINE LINEA

P-365/149-a Už to mám!

16. října 2014 v 8:00 | King Rucola
Ako každé mesto, ale hlavne New-York, má aj Curych svoj "Central Park". V lete sa tam vypekajú páriky, naháňaju malé revúce deti, pobehuju mokrí psy, ktorí pravidelne vytriasajú svoje kožuchy na okolosediacich nevinných divákov, trénujú artisti všemožných branží, hlavne kejlírskeho rázu, hltajú napriek horúčave oheň, žonglujú s loptičkami, mečmi, dýkami a vidličkami. Vidličkami z plastiku sa sýtia v obedňajšich prestávkach pracovníci okolitých úradov, tmavé saká na trávniku a kravaty proti moznému zafŕkaniu zasunuté v košeli. Mamičky hrdo tlačia vo vozíkoch svoje výplody a dorastajúce deti skúšajú ich prvé džointy alebo aspoň cigarety a Red Bull či Coca-Colu. Pri brehu kôpky šatstva, osirelé, ich hlavy vykukujú z nežných vĺn jazera, ktorého voda má takmer pitnú kvalitu, takmer artickú teplotu a takmer je tam samá ryba. Rybári stoja melancholicky na miestach, ktoré su pre nich vyhradené a podivný sochár stavia z okrúhlych balvanov tibetské náhrobné pomniky, než nasadne do svojho starého béžového Mercedesu aj s morkými nohavicami, ako tie kamene vyberal v jazere a neodíde za neznámym cieľom. Má veľa epigónov, ale jeho majstrovstvo nedosiahol zatiaľ nikto. To v lete.


Na jeseň sa scenéria trochu presúva. Abstraktne i doslova, smerom bližšie k centru, k opere. Vozíky zmrzlinárov vystriedajú stánky s pečenými gaštanmi, z ktorých zvlašť jeden, tak približne v strede promenády, tam, kde už začínajú hotely a reklamné kancelárie, galérie a úrady advokátov, drahšie reštaurácie a drevené kúpalište so saunou, je vychýrený kvalitou tovaru, ako jediní tam pečú gaštany na platni, v kotli, so zmesou listov červenej kapusty. Ak to nie je sugescia, tak to skutočne pridáva tým gaštanom špeciálnu príchuť. Tak aj včera.

Vietor už nie je teplý vánok, od jazera to chvíľmi dobre ťahá. Osamelý huslista v kompletnom fraku stojí pre sochou Henry Moora a vyhráva do priboja, ako keby hral len pre seba, cvičil. Všetky "odrhovačky" klasiky, veľmi precítene, presne intonované, vyššia trieda. Preruším moju rýchlu chôdzu a presedím na lavičke dobrú hodinu, takmer ma uspal, tak jemne hral. V duchu som sa pýtal, či má za sebou psychonalýzu, čo ho asi postihlo, prečo tam vyhráva, hoci by mohol kľudne v hocakom orchestri! Nemám odvahu, spýtať sa ho, mlčky mu vhodím nejaký väčší obolus, načo sa mi pozrie smutne do očí a vážne poďakuje v spisovnej nemčine. Poviem mu, že ja sa musím poďakovať. To ho zjavne potešilo. Pokračujem proti vetru.

Na Curych-horne už nehrajú bocciu. Je tam relatívne pusto, záhradná reštaurácia zavretá. Vnútri na každom stole prestreté, horia sviečky, ziadni návštevníci. Pláž plateného kúpališťa prázdna, už sa neplatí, brány sú otvorené, vôjdem na mäkkú vlhkú trávu a pozorujem s nemou závisťou troch ešte sa kúpajúcih.

(Zdroj Wikipédia, Tinguely "Heureka!")

Pomaly sa stmieva. Heureku som zmeškal, ako som načúval tomu smutnému huslistovi. Beží už len dvakrat denne, poobede tuším o piatej. V pozadí za jazerom už zasnezené vrcholky glarnišských Álp. "Vrenellina čiapočka" pekne biela, skoro vždy je biela. Tödi s jeho najvyššou špicou zvanou po rätorománsky Piz Russein trčí na nebi s jeho 3614 metrami ako koniec sveta.
Cez neho ide hranica medzi Kantónmi Glarus a Graubünden, to je ten kantón, kde sa bude onedlho už ťažko lyžovať. Známe zimné strediska, pomaly čas uložiť sa k zimnému spánku...

Stmievalo sa. Tak som to odfotil, lebo sa mi rozjasnilo, čo urobim. Div, že som nezvolal nahlas "Heureka". Heureka - už to mám! Spotený od rychlej chôdze s palicami na nordic-walking sa ženiem k autu, kde si dám nedočkavo prvé pivo a idem už za tmy domov.

Potom následovalo ešte zopár a o polnoci som sa zobudil čerstvý nad počítačom, deň, zase jeden, bol fuč...tak by som ho radšej začal ešte raz znovu!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 16. října 2014 v 8:08 | Reagovat

Tak takový den si to opakování i zaslouží, to v každém případě. Co vlastně Heuréka dělá? Hraje?

2 Gabi Gabi | E-mail | 16. října 2014 v 8:55 | Reagovat

Heureka.. tak nazval autor to kovové čudo? Mne to pripomína zmätok aký vidím , keď hodinky otvorím. Nie tie digitálne! Čiže zmätok zrejme iba pre mňa, neznalú.
Slovo "heuréka" mi vždy pripomenie scenku z "Perinbaby" , keď Jakub konečne na tej bakkynej perine letel. To je pre mňa "heuréka" - poznanie, obdiv a z toho plynúce šťastie.
A čo si vlastne spoznal Ty? Že je pekný každý deň? Tak nech aj ten dnešný máš taký ;-)

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. října 2014 v 9:11 | Reagovat

[1]: Len sa pätnast minut hybe, vsetko klape, toci sa a tak. Ma to byt trochu parafraza na techniku okolo nas. Je to uz trosku starieho datumu. (Len pre zaujimavost: nejaka skica k tomu stala uz pred tridisatimi rokmi 20'000 DEM.)

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. října 2014 v 9:15 | Reagovat

[2]:No vlastne som mal "osvietenie", - heureka - ze si idem dat na ten blues pivo. Potom som to unaveny a smädny asi prehnal, ked som mal "rano" uz o polnoci nad pocitacom. Preto by som si mal ten den mozno tiez zopakovat. (Ako skolak, ked prepadne, zostane "sediet"!)

Krasny den Vam vsetkym.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. října 2014 v 9:51 | Reagovat

Ta heureka má mocný výfuk.
Že by alegorie kuřáků?

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. října 2014 v 10:20 | Reagovat

[5]:Asi. Je to alegoria na "šécko"...bolo to z priležitosti nejakej slávnej výstavy. Nedavno čerstvo orpavená, funguje ako nová.

7 annapos annapos | Web | 16. října 2014 v 20:29 | Reagovat

Ať sedím, ležím, říkám stůj
ten den byl hezký, zopakuj
Bože, přírodo to, co kde-kdo chce
že trvá navždy, co bylo nádherné.

8 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. října 2014 v 20:49 | Reagovat

[7]: Pekne. Povzbudenie. Ale je to aj drina, ucite som vypotil potom cestou k autu hektolitre...

9 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 17. října 2014 v 12:15 | Reagovat

Krásně  jsi popsal ten den :-) S tím houslistou, jsem si vzpomněla,  jak před dvěma roky v Bulharsku, foukal vítr tolik, že byly  vysoké vlny a nedalo se koupat.  Vyrazili jsme tedy aspoň na procházku kolem  pobřeží.
A u jednoho útesu stál právě také houslista,  který krásně a procítěně hrál. Jen  tak, sám  pro sebe, bylo tam téměř  liduprázdno.  Zřejmě jej to divoké moře nějak inspirovalo.

10 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 18. října 2014 v 5:16 | Reagovat

[9]:Ja som "musel" klavír. Každý mi vtĺkal do hlavy, že ako je to fajn, sólo nástroj a podobne. U huslistov ma zakaždým ale "vezme", že oni si ten ich "klavír" donesú kam chcú a vedia zvukom tých huslí takisto vyplniť priestor. A nepotrebujú nevyhnutne k tomu nejaký doprovod, ako mňa o tom "predagógovia" presvedčovali.

11 Radka Radka | E-mail | Web | 18. října 2014 v 23:37 | Reagovat

Každý příjemný den si zaslouží opakování :-)

12 Oby Oby | 19. října 2014 v 5:04 | Reagovat

To je krásný den. :-) A tady taky máme Central Park, ale jen takový maličký, kde jsem před časem nabourala cestou z práce do nákupního vozejku. V létě tam každou neděli večer vyhrávají a vyzpěvujou různé kostelové kapely a sólisté, ale je to někdy o nervy - raději bych nějakého slušného houslistu. 8-)

13 Sugr Sugr | E-mail | Web | 20. října 2014 v 17:07 | Reagovat

Děkuji za krásné povídání a fotky. Přišla jsem z práce, otevřela notebook a začetla jsem se u tebe tak, že jsem zapomněla pomalu na svět! ;-) Díky, pěkné... :-)

14 Jago Jago | Web | 20. října 2014 v 21:34 | Reagovat

Pěkné to tam máte, budu se tam muset zase někdy vypravit.
Hudebníky znám ze Ženevy: Postávají a pohrávají na Rue Marché, Grand Rue a tak a dost otravují v tramvajích. Většinou hovoří rusky... ;-)
BTW: Nezašlo by si Vaše Veličenstvo zahlasovat do naší kavárny? ;-)

15 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. října 2014 v 21:57 | Reagovat

[14]: Ved som tam "furt", ale dnes a vcera a predvcerom som nejako nemal cas...

PS Ten moj huslickar nebol Rus, skor pacient z nedalekej kliniky...(O to lepsie hral!)

16 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 20. října 2014 v 21:58 | Reagovat

[13]: Strasne sa tesim, ze som Ta *uniesol"...

17 Miloš Miloš | Web | 22. října 2014 v 23:13 | Reagovat

Zajímavé, že do ČR ještě vysedávání na trávě v praku jako v Central parku nedorazilo. Vždy je všude upozornění, že na trávu je zakázáno vstupovat.
Ta Heuréka je složitá jak hodinový stroj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama