NULLA DIES SINE LINEA

Od narodenia dochodca!

13. července 2013 v 8:40 | King Rucola
Slnecne letne rano a rozhorceny otec: "Pozri sa na svojho najmladsieho, to je rodeny penzista!", adresuje svoju staznost mojej matke, ktora si sedi nad vylozenym pasiansom s cigaretou a kavou.
"Zase mi zobral noviny!" Nevnimam toto pravidelne ranne nariekanie. Od nejakeho casu uz aj nam nosi niekto "Pracu", jedine v tom case oficialne nekomunisticke noviny, pretoze platia ako hlasna truba odborov s mottom: "Proletari vsetkych krajin spojte sa!". Mozno sa citil moj vysoko postaveny otec viac proletarom nez aparatcikom, v strane nikdy nijakej nebol, mozno sa chcel aj skutocne spojit s celym svetom. Kazdopadne si ranne citanie novin narokoval a bol rozculeny a nervozny, ked som ho v postovej schranke predbehol.

Keby ma dnes, ako skutocneho dochodcu, videl sediet uz za svitania za pocitacom, ako citam online noviny, by ma za "rodeneho penzistu" vyhlasit nemohol, pretoze cela mladez sedi za pocitacmi, bez ohladu na vek, bez ohladu na otcov. Dnes by mi skor mohol vytknut, ci sa hram na mladeho, ked cumim uz od rana do obrazovky. Tak sa casy menia. Dnes noviny do ruky prakticky nevezmem. Uz som si to odbavil v mojom produktivnom veku. Vona tlaciarenskej cierne patri nenavratne minulosti.

V mojom produktivnom veku? Kedy to prepanajana bolo?!? Musim sa korigovat. Spravne znie, ze citaval som hmotne noviny z papiera a tlaciarenskej cierne v mojom "postproduktivnom" veku, cize ano, otec mal - ako otcovia "vzdy" pravdu maju - pravdu. Uz som bol penzista, ked som ich cital.

Moj produktivny vek sa totiz odohraval a odohral medzi narodenim a nastupom do prvej triedy ludovej a to som mal sest rokov. V tejto casovej periode som absolvoval vsetko, co si tak clovek od zivota moze slubovat, co od neho ocakava, co aj aktivne potom zije. Alebo sa aspon o to snazi.

V tom case som bol rusnovodic, sofer nakladnych aut a limuzin, lekar, strojny inzinier na lodi ako aj telegrafista na zaoceanskom parniku - nie, letec som naskutku nikdy nebol, to ma netahalo, ani ten typicky hasic ma nelakal, ani kapitan na lodi som nechcel byt, radsej len ten dostojnik, ani ked som bol vojak ma to netahalo, kapitan som nechcel byt, zato ale som bol major, pretoze podla knihy Jules Verneho "Deti kapitana Granta", lebo som si vytvoril predstavu o majoroch podla majora MacNabbsa z tejto knihy, ktoreho ucinkovanie sa mi najviac pozdavalo - , zahradnik som bol, vdaka nasmu psovi aj psovod a dokonca aj prezident. Mal som aj, ako sa na poriadneho diktatora slusi a patri, aj patricny prezidentsky palac, ktory mi zostal z casu, ked som bol aj architekt a murar v jednej osobe. Bola to obrovska, dobre vonajuca debna, v ktorej mi moj otec nechal doviezt "stavebny material". Boli to precizne napilene kocky a hranoly roznych rozmerov a farieb a dalo sa z nich cokolvek budovat, tak ako dnesne deti poznaju uz len "Lego".

Prezidentsky palac bolo treba udrzovat, aby dobre vonal tym mäkkym drevom. Na to som mal aj pani prezidentovu, ktora bola asi o styri roky starsia, takze uz vedela zachadzat aj s mokrou handrou a udrzovat hygienu v palaci. O to sa bolo treba intenzivne starat, pretoze s touto pani prezidentovou som tam pachal aj hry "na mamicku a otecka", cize som si odzil aj produktivny zivot smilnicky, kedy sme ako vyvrcholenie nasich sexualnych predstav curali, divajuc sa jeden na druheho, pricom ja som obdivoval pani prezidentovu, ako jej prud mohutne prystil a striekal na podlahu nasho palacu. (Vobec mi pripadalo nanajvys cudne, ba az smiesne, ze ona pani musela pri tomto sexualnom akte cupiet na bobku. Sprvu som si to vysvetlovat ako prejav dievcatam vrodenej ostychavosti - to bola uz prva a urcite nie posledna mylna uvaha v zivote, ked som veril, ze damy su od prirody skor hanblive! -, pretoze som myslel, ze sa schovava za steny prezidentskeho palaca, nez som pochopil, ze inac by si ostriekala slapky na nohach!)

Takto som stravil svoju jedinu produktivnu cast v zivote, pretoze potom som musel, ako kazdy, nastupit do skoly a bolo po vsetkom. Od tohto casoveho bodu som sa stal penzistom, dochodcom, po zvladnuti "mama ma Emu, Ema ma mamu" som dochadzal (preto asi dochodca) pre noviny, cital ich za pisacim stolom mojho otca alebo v zahrade na lavicke, niekedy, ked boli ceresne alebo marhule, aj v korunach stromov. Jedine, co som nemal rad a dodnes nepraktikujem - necital som nikdy nic na zachode! To je asi moju uchylka...

Ked tak teda dnes rekapitulujem a sanzim sa, co mi robi znacne tazkosti, vypocitat, co bolo s mojim dalsim zivotom a ako to bolo casovo, ked som sa snazil upresnit onu vetu "...to je rodeny penzista", tak dochadzam k matematickym vysledkom, ktore vlastne tezu mojho otca potvrdzuju.

Sest rokov aktivneho, produktivneho zivota odtiahnem, vtedy som skutocne pracoval aj na druhych, ved ako prezident napriklad som musel mysliet na spolocnost a tak podobne, tak zostava, pripadne matematicke chyby inkluzive, ze som dve sestiny zivota stravil studiom, tri sestiny zil spokojnym zivotom dochodcu a zostavajucu sestinu dozivam ako vegetujuci dochodca aj na papieri, aj presne s jeho malymi prijmami a velkymi starostami. Kde su tam casy, ked som bol este prezident, alebo sofer, o majorovi ani nehovorim, i ked musim priznat, ze ako major som sa dozil velkeho sklamania, ked ma zivot naucil, ze sa nehovori "Mac Nabbs" ale "mäknäps", co sa mi uz vobec tak nepacilo!

Cize, tretinu zivota v skole, zvysok ako dochodca. Moc som toho teda pre spolocnu kasu nenarobil.

Suhrne sa da povedat, ze cely zivot ma zivil a zivi niekto druhy, niektori druhi. Preto sa aj vdacne necham zvysok casu zivit pilulkami a tabletkami, ktore mi opät dodavaju ti, ktori sa este stale hraju na lekarov, mamicky a oteckov, pripadne na hasicov a podobne, aby som dostojne dovegetoval.

Bez liekov a novin niet pravych dochodcov, uz dochodili...Dakujem.


Quo vadis, stary?
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 13. července 2013 v 9:03 | Reagovat

Super článek! Já opravdu tím důchodcem jsem od dne svých 18. narozenin. I když jsem souběžně občas i pracoval. Já chtěl bejt buď popelářem, nebo rockovym zpěvákem. U obojího je pěknej ten kravál! Občas se mi stává, že se identifikuju s hrdinou nějaký knížky natolik, že na čas převezmu i jeho profesi, ale naštěstí mi vždycky příjde důchod. Čtu úplně všude a díky elektronice opravdu všude, i za chůze na ulici. Na záchod si ale ani iPad ani mp3 přehrávač nenosím. Teď na starý kolena se učím Angličtinu a někdy bych byl radši tim popelářem. Hezkou sobotu!

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 13. července 2013 v 9:17 | Reagovat

Krasny vikend Ti prajem. Ja koketujem s japoncinou, ale vnucka je lenivy ucitel a ja snazivy ziak bez talentu.

3 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 13. července 2013 v 9:18 | Reagovat

[1]: To hore bolo pre Teba David, len som zabudol na "reagovat" - halt dochodkovska senilita!

4 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 13. července 2013 v 9:23 | Reagovat

[2]: Já kdysi uměl Japonsky říct, že volaný číslo neexistuje. Hrozně jsem obdivoval, že už v roce 1986 jim tam ústředny krásnym hlasem oznamovaly, že voláš na blbý číslo. Co se talentu týče, radši nekomentuju ten svůj. Ale kdybych našel učitele Švýcrdyče, já bych se překonal!

5 Bay de la Mort Bay de la Mort | Web | 13. července 2013 v 10:03 | Reagovat

Skvelý námet na príbeh. To teda musím uznať. Veľmi príjemné čítanie, podarilo sa. :)

6 jednorožec jednorožec | 13. července 2013 v 13:03 | Reagovat

Krásné počteníčko! Díky.
Shledávám mnoho paralel a něco málo rozdílů - tiskařská čerň či barvy mě dnes někdy nepříjemně páchnou a čas na hajzlíku si zásadně zpříjemňuji časopisy nebo katalogy.
Jedním časem jsem se tak učil cizí jazyky - na plochu před mísou jsem si upevňoval papír se slovíčky. Valil jsem bulvy a tlačil a tlačil... si slovíčka do hlavy.  

Myslím, že jsem se tehdá učil turecky. Čistě pro srandu králíkům a na pár týdnů turistického pobytu.
Nedávno jsem zde v Anglii v turecké restauraci oslovil číšnici, abych objednal jídlo a pití v její rodné řeči (a, přiznejme si to, abych se taky tak trochu blýsknul před kumpány). Koukala na mne jako spadlá z višně. Po kratším dorozumění jsem si nakonec lámavě objednal v její rodné řeči, kterou ale byla ---- polština!

7 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 13. července 2013 v 16:06 | Reagovat

[6]:To je krasne! Ako ja v Parizi, oslovil som (nepriamo) jednu cernu pani francuzky a ona mi na to cesky! Studovala v Prahe.

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 13. července 2013 v 18:22 | Reagovat

Ranní noviny, ranní káva, ranní kašel jsou nádherné atributy života.

"Spojaři všech zemí - proletujte se," to bývávala krásná parafráze.

9 jednorožec jednorožec | 13. července 2013 v 20:49 | Reagovat

[7]:Jdeme s anglickými přáteli do oblíbené arménské restaurace. Majitel je nevtíravě přátelský, pohostinnost sama. Vždy přinese na stůl nějakou drobnou pozornost navíc. Poděkoval jsem mu "Šnorhakal", což je vše, co v jeho řeči umím.

Z předchozí návštěvy jsem věděl, že tam jako servírka pracuje jedna Češka, milá to paní a když přišla k našemu stolu, zapředli jsme spolu rozhovor.

Angličani se napili piva a řekli:"Mám takový dojem, že je to jeho dcera!"
"Není." odvětil jsem, "vždyť jste slyšeli, že jsem s ní mluvil česky."
"Hm, to bylo česky?" (Mmch, v ČR byli!) "My jsme mysleli, že když tě ty jazyky tak zajímají, že ses naučil jejich arménštinu."

10 pavel pavel | Web | 14. července 2013 v 10:19 | Reagovat

Můj otec zase odbíral Lidovou demokracii v mylném domnění, že to není komunistický plátek. Všechny noviny byly komunistické. :-D
Co se týče mne, tak já důchodcem nikdy nebudu, protože z duše nesnáším nic nedělání a mít pocit, že jsem už odložený na vedlejší kolej... v podstatě jsou mi ti důchodci odporní. :-D

11 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 14. července 2013 v 10:54 | Reagovat

[10]:Mozem Ta ubezpecit, ze nikto nema viac prace, nez dochodca. Ten nema ani nikdy cas, lebo stale vidi tie tikajuce hodiny, ktore visia ako Damoklov mec nad hlavou.
Cclovek nesmie prestat zit, preto musi pracovat dalej. Inac naozaj uz nie je...

12 Gabi Gabi | E-mail | 18. července 2013 v 0:02 | Reagovat

Tou cestou na fotke som včera išla. Kedy si ňou Ty  kráčal? :-) Slnečnicové polia sú nádherne. Práve kvitnú.
Ja sa dohovorím všade na svete. Neviem či mi rozumejú oni, ja im áno. Teda, aspoň si to ja sama myslím.:-) V Taliansku som sa skoro uškvarila na ich slnku, lebo ma oslovovali " madam bella" ...a ja som bola stále " biela" ako naša toyotta, čo ju mali v servise.
Čo tam po robote. Tej je vždy všade dosť, iba pláca za ňu je zriedkavá. Asi ona nemá nič s peniazmi spoločne. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama