NULLA DIES SINE LINEA

Spomienka na Roma

16. června 2013 v 9:55 | King Rucola
Spomienky na Rim, resp. Erinnerungen an Roma (Arbeitstitel)

Takmer by som bol byval zabudol lebo na tuto - prägender Vorfall - do pamäti sa vstepujucu, vryvajucu prihodu, pretoze som si na nu spomenul len cirou nahodou, ked som sa uz s temou Roma definitivne rozlucil, lebo sa mi zdalo, ze k tejto teme nemam co dodat.

V Rime som bol totiz uz strasne davno a vlastne si pamätam len nepodstatne malickosti: Vyborne miesto pre nase auto medzi dvomi stromami pred katedralou Santa Maria Maggiore, ktore sme samozrejme pocas vsetkych dni v Rime radsej neopustali, sprcha v hoteli, pod ktorou musel clovek obiehat kolecka aby sa namocil, lebo sprchovala zasadne len v metrovom okruhu tenkym prudikom a fontanu de Trevi, kde sme sice Anitu Eckberg videli kupat sa len v tom slavnom Felliniho filme, kym u nas sa tam kupali len pripiti turisti. Este - aby som neklamal - bol velky zazitok, ked nas v Michelangelovej katedrale zrazu z jasneho neba odstrkovali akysi muzici, lebo zastupca nebeskeho otca bol neseny dva metre od nas na akychsi nositkach, papezsky stolec s tomu snad hovori, taky bol maliciky a lahucky vtedajsi papez, tusim sa volal Roncalli. To bola cela moja Roma, co mi zostala v spomienkach, arivederci Roma!

To este nie je ten precendentny pripad, to nebola prilis "do pamäti sa vryvajuca" spomienka. To bola len cesta do Rima.

Hral som sa s psom nasho hostitela na Zitnom ostrove a na hradzi, ktorych je tam kvoli Dunaju neurekom, sa pohybovali dve postavy v dlhych sukniach. To, ze su to "gitanes" som vtedy este nevedel, ved som este ani do skoly nechodil. Jedna si cupla, druha pri nej zostala stat, rozpravali sa intenzivne veselo dalej, potom po chvilke vstala akoby nic, suknicu zrovnala ladnym pohybom neumytej ruky a pokracovali v chodzi. Vracal som sa domov a na hradzi bola, hoci bolo strasne teplo a sucho, mala mlaka. Pocestna pani tam vykonala svoju malu potrebu, bez toho, ze by som bol byval mohol nieco vidiet, hoci podvedome by som bol byval z mne vtedy este nejasnych dovodov strasne rad chcel nieco vidiet. Tak vznika tzv. Jugendtrauma, odvtedy som otravoval vsetky zenicky, aby som ich mohol podrobit dokladnejsiemu, vydatnemu a hlavne podrobnejsiemu studiu.

Cestou do hudobnej, kam som nerad chodil na klavir, som musel prechadzat cez Vydricu, lebo budova konzervatoria stavavala vtedy kdesi na Rybnom namesti, davno je zburana kvoli tzv. Novemu mostu. Schody, Zamocke schody, ako sa nazyvali, hoci videli na hrad a nie na zamok, boli vysostnym uzemim Ciganov, ktori v tychto chalupkach ucupenych pod hradom byvali. Nebolo dna, kedy by ma neboli buzerovali, aby som im dal nejake peniaze, takmer ako keby vyberali clo. Ako mytne od nestastnych pocestnych v stredoveku. Ziadne peniaze som nenosil a ukazoval som im tak dlho prazdnu penazenku, az mi aj tu zobrali. Jedneho dna vsak prislo k radikalnemu zlomu. Velky pojem bol v Bratislave Cigan zvany Kaito. Ani neviem, ako sa volal normalnym, obcianskym menom, ale kazdy ho poznal. Kaito bol preslaveny bitkar, ktory sa vrhal do kazdej potycky s nezmeratelnou vasnou a az po ukonceni bitky sa pytal, o co vlastne ide.

No a prave tento vychyreny a obavany, vsetkymi respektovany pan sa stal mojim protektorom. Doslo k tomu akymsi nedorozumnim medzi nim a mnou, ale kazdopadne bolo dolezite, ze nas dvoch niekto videl rozpravat sa. Rozchyrilo sa to ako povoden a odvtedy som mal pokoj, lebo ked doslo k nejakej konfliktnej situacii, moji protivnici si nieco posepkali a okamzite odstupili. Neskor mit to zaplo, ked som sa rozpraval s inym prislusnikom tejto narodnostnej mensiny, ktory mi to vysvetlil: "To je Kaitov kamos", boli tie zaklinajuce slova. Tak som bol Kaitov kamos!

Este neskor, prehrabavam sa v spomienkach na Roma, vecne mesto miest, sa stalo este nieco väcsieho. Osud chcel, ze som nechal svoje oddane dievca sediet a podlahol som ako nestastny spanielsky dostojnik Don Jose v Bizetovej preslavenej opere Carmen kuzlu jednej "gitana". Netancovala sice flamenco, nepievala Habaneru, ale mala absolutny hudobny sluch. Tak som sa dostal medzi tych Roma, ktori su preslaveni svojou muzikou. Pretoze som s mojou "gitana" dost dlho chodil, cele styri roky, tak nas poznali vsetci prislusnici tohto naroda. Zjavili sme sa nevinne v restauracii, netrvalo dlho a primas prisiel s huslickami k nasmu stolu, necakal, to teda nie, na nejaku bankovku, prave naopak sa usluzne sklonil a pytal sa Carmen, co jej ma zahrat a hrali pre nu, len pre nu, nevsimajuc si ostatnych hosti, az kym ich s laskavym usmevom prepustila, ukonciac kratkou diskusiu o otcovi a jej rodine a laskavym podanim ruky, ktore sledovali priamsove pery. Ciganska princezna! (Jej otec sice nebol ten povestny "vajda", ktory nosil cervene cizmicky a bol legendarnou postavou, ktora mala nemsierny respakt vsetkych Ciganov, ale bol velmi znamy, medzinarodne uznavany hudobnik.)

Este dokonca aj mna, "gadza", boli ti Farkasovci a ako sa vsetci volali, schopni akceptovat, ba zobrat za "svojho" a hoci som im vysvetloval, ze som hluchy ako poleno a ledva nieco podla not na klaviri zabrnkam, snazili sa ma prelanarit. "Vies, mame malo fagotistov a ked nechces fagot, aj hoboj by sme potrebovali, dame ta na konzervatorium, neboj, to sa naucis...", nahovarali mi. Zrejme skoda, ze som sa nenechal nahovorit. Stacil mi celkom prijemny slavnostny pocit, ked sme sa niekde na patricnych miestach zjavili, ako uctivo sme boli prijati a vseobecna akceptacia medzi vsetkymi prislusnikmi tohoto naroda robila dobre.

Len raz om sa este dostal do kofliktu s jednym opitym ciganom, ktory ma asi nepoznal. Bol to neprijemny zimny vecer, zmrznute kopy odhrabaneho snehu pri elektrickovej zastavka na tom namesti, ktore ani ziadne nebolo, len taka krizovatka par trati, ludia klzali na udupanom a znovu zamrznutom snehu, ktory uz nikto nestihol odstranit. Znenazdajky sa vyrutil z blizkej krcmy, kam som mal namierene, v nadeji, ze stretnem par kolegov, pretoze tam sme casto sedavali pri pive, akysi kuceravy snedy mladenec a z neznamych dovodov sa obratil prave na mna s neprijemnym oznamenim: "Ty mi neutecies!". Zrejme bol sam prave na uteku, tak si to vsetko polietol. Chcel so ho na ten omyl upozornit, ale to som zbadall v jeho pravej ruke dyku, teda ten "lovecky noz", ktory sa v tom case u nas predaval. Chodieval som kedysi davno trenovat judo. Nie moc aktivne, ale predsa mi zostali zrejma akesi navyky v krvi, tak som ho trafil presne na spicku brady lavym direktom, chlap sa zapotacal, neviem, ci kvoli ladu, ci kvoli mojej "rane", posmykol sa kazdopadne a ja som vzal nohy na plecia. Dnes si myslim, ze to bol alkohol, co mu zatemnil mysel, lebo Kaitovho kamosa neradno takto ohrozovat, nadovazok, ked ma aj Carmen!

Odkedy som nechal Carmen spavat s vankusikom z kamena a prikrytou vetvou a sam som sa vratil do normalnych posteli, som nejako na tuto narodnostnu mensinu zabudol, prestala patrit takpovediac do "mnoziny odboru mojej definicie", spomienky na tieto studentske casy vybledli, len Kaita a tu Carmen mam este zivo v pamäti.

A este jednu veselsiu prihodu: Horuce letne rano, skoncil som posilovacky na zahrade (cinky sme si vtedy robievali sami z betonu, mimochodom) a kuchtim si nejake vydatne ranajky. Zrazu som mal taky cudny pocit. Neda sa to definovat, neda sa povedat preco som prave vysiel von, hoci na panvici sa uz skvarila prazenica so syrom a hruskami (moja specialita, na ktoru som bol hrdy!). V zavetri nasho domu stal "ksicht". Postavu vidiet nebolo, lebo okno dveri ukazovalo len tvar. Tvar pravej samorinskej ciganky. Otvorim dvere a chcem sa na nu vyrutit, ale predbehla ma a hovori: "Panacku, vyvestim vam z ruky." To ma uzemnilo. Tak bez slovka vyhovorky, ci dokonca omluvy, co robi v nasom dome. "Mosite mi tam polozit aspon trojkorunacku, aby to fungevalo..." Ano, aj trojkorunacky vtedy existovali, take modre. Ja v trenirkach, samozrejme cervenych, tych spartakiadnych, ine dostat nebolo, trojkorunacky obvykle nenosim, tak som ich stiahol a potentna vestkyna zbadajuc tu "trojgrosovu nahradu" sa pobrala s nohami na pleciach kade lahsie...


Skoda. Mozno keby bola byvala mladsia, by som sa poponahlal za nou...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 16. června 2013 v 10:44 | Reagovat

Kingu, tvůj život je koukám studnicí zážitků!
To já kdysi bydlel v Kladně a pracoval jsem v Praze. A když jsem tak jednou asi po 10 pivech cestoval do Kladna, tak jsem usnul ve vlaku a probral jsem se ve 4 hodiny ráno v Karlových Varech. Tam na nástupišti stáli cikáni u stánku s pivem a samozřejmě chtěli, abych jim všem nějaký to pivo koupil, jinak že dostanu přes dršku. Zachránilo mě to, že tam přišel jeden cikán z naší vesnice. Říkali jsme mu Gamba. Ten usoudil, že bude dobrý se mě zastat za cenu tří piv pro něj. Nikdy jsem ho neviděl radši než to ráno! S neskutečnou hrdostí mi oznámil, že teď jede v mědi a že je to dobrej byznys, ale pivo si zaplatit nechal.

Chodíval jsem asi před 27 lety do hospody v Karlíně, což je část Prahy tehdy hodně obydlená cikány. Občas tam v hospůdce hrávali a ta muzika byla bezvadná. Nás blbě vidící a slepce tam tolerovali, protože jak jeden z nich říkal: „Vy ste taky menšina, phýčo!"

2 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. června 2013 v 10:54 | Reagovat

[1]: Co som uplne zabudol do clanku vlozit: Moj prvy zamestnavatel, ked som emigroval do Svajciarska bol CIGAN! (Spoznal som ho na autostope, kde bol prvy, kto mi zastavil!) Lenze ten bol tak normalny aj s jeho malou firmou, ze som automaticky zabudol, ze by do tejto temy tyzdna pasoval!

Neskor, ked ja uz som zamestnaval ludi, som ho stretol, uz firmu nemal, ale pracoval dalej, takze revansovat som sa mu nemohol, nepotreboval to. No je to podivny svet, s tymi ludmi, mozno bez nich by to mohlo vyzerat aj trochu inac, oder?

PS Niele, ze cely zivot pracoval, dokonca bol aj velmi pobozny, tzv. Neuapostholische Kirche, tam sa dali zohnat zakazky! ;-)

3 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 16. června 2013 v 10:58 | Reagovat

[2]: Taky jsem teď v Apoštolské církvi. O věřících cikánech chystám článek. Snad ho stihnu napsat. Znám pár super cikánů, ale neznámých se bojím.

4 pavel pavel | Web | 16. června 2013 v 12:08 | Reagovat

V Itálii jsem byl byl několika místech, ale Říma jsem se nikdy nedostal. Je mi to dost líto a snad to někdy ještě napraví. Jedna krásná cikánka mne taky chtěla, ale když jsem pomyslel na její rodinu, raději jsem si ten sex s ní odřekl. :-D

5 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. června 2013 v 12:25 | Reagovat

[3]: Clovek sa vlastne boji vsetkeho neznameho.

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. června 2013 v 12:27 | Reagovat

[4]:Rim alebo Roma je super. Ale fakt som tam uz dlho nebol, kym moj kamos sa prave odtial vratil. Nadseny. Pozical si bicykel a "vsetko videl", je vtedy kvili tomu PP vsetko peso.

7 Gabi Gabi | E-mail | 16. června 2013 v 13:53 | Reagovat

:-D možno by si si trochu zabehal, padlo by Ti na úžitok.
Veľmí príjemné čítanie. Inak ja tiež patrím k cigánkej menšine( či už väčšine? )Oni ma sami vzali medzi seba. :-D

8 Gabi Gabi | E-mail | 16. června 2013 v 14:08 | Reagovat

[1]:Cigáni a hudba... v našej dedine žil cigán, bol asi vo veku môjho otca, boli aj kamaráti. Nevedel čítať, nepoznal noty , ale na husliach hral božský...neviem čo hral, ale zastavoval sa pri hlase  jeho huslí dych. Buď ja už nedokážem tak vnímať krásu hudby, alebo sa mu naozaj nikto, ani zo svetových huslistov nevyrovná. :-) Asi je treba hrať aj vnímať inak, ako len bravúrne ovládať nástroj a "počúvať" .

9 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 16. června 2013 v 14:09 | Reagovat

[7]:Ty si ako ten "janiciar", co ho uniesli Turci a potom bol "poturcenejsi turka", kym skoro neprizabil vlastnju mamu. Nejka poviedka z citanky... :-D

10 Gabi Gabi | E-mail | 16. června 2013 v 14:14 | Reagovat

[9]: Nie, iba som vyrástla v blízkosti cigánskeho tábora. Teraz ma moji "rovesníci" presviedčajú, aby som kandidovala za starostku. Koho budu oni voliť, ten bude zvolený :-D Zvažujem ...

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. června 2013 v 18:40 | Reagovat

V Římě je všechno jiné viz:
římský hrách
římský kmín.

Cikána Kisse jsem učil luštit křížovky.

12 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. června 2013 v 18:43 | Reagovat

[11]:
Kiss = anglicky "polibek", maďarsky "malý".

13 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 17. června 2013 v 7:34 | Reagovat

V davnej minulosti sa tancoval taky nejaky finsky tanec, ako "letkis" alebo "kiss-kiss", cize na rozdiel od "kus-kus" (arabska cestovina) je potom kiss-kiss "maly polibek". Ach tie divne v Babylone popletene jazyky! :-(

Kuss - Kuss Vam vsetkym an zaciatok tyzdna, co je zase potom len "pusa-pusa" ;-)

14 Lukáš Lukáš | Web | 23. června 2013 v 7:04 | Reagovat

[13]: kus-kus je dokonce i jídlo, že ? :-)

15 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 23. června 2013 v 15:12 | Reagovat

[14]: Ano, presne. Povodom z Magrebu sa udomacnilo najpfv vo Francuzku, vyborne s gualsovymi mäsami a tak. Je to vlastne priloha, z obilia, presne neviem, z akeho. Vyzera trochu ako sucha ryza, ked je to "uvarene".

16 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. června 2013 v 16:56 | Reagovat

[15]: Kiss pomaďarsky vyslovuje se "kiš",
takže "kiš-kiš" může znamenat i vyšklíbání se.

17 Gabi Gabi | E-mail | 24. června 2013 v 0:42 | Reagovat

Už keď ste sa dostali k maďarčine, tak kišasoňka je ... prosím váš výklad, to že to je slečna, to viem. ;-)

18 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. června 2013 v 6:18 | Reagovat

[17]:To sa asi jedna o Sonu, manzelku alebo frajerku pan Kisa, ktory so mnou chodil od prvej treidy ludovej az kym neprepadol do tej sitej triedy. :-D

19 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. června 2013 v 6:20 | Reagovat

[16]: Ano, tiez sme versovali "kis, kis hamba - kocurova(!) banda!". Neviem, preco prave takyto zmysuplny vers... :D

(Nemohli predsa vtedy mysliet na komentatorov urciteho blogu! Vtedy internet este ani vo sne neexistoval!)

20 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 24. června 2013 v 6:28 | Reagovat

Este "zmysluplna" masova (hromadna, nie "mäsova"!) korektura preklepov: Couscous je vlastne mleta obilnina, tusim z psenice. Arabi ju pouzivaju takmer k vsetkemu, hlavne ale k tym "gulasovitym" jedlam, predovsetkym k  "ragou" z oveciek. Francuzi k ich slavnemu "boef".
Vynikajuce je, ze sa nemusi varit, kupeny couscous staci zaliat vriacou vodou, nechat chvulu bobtnat a pridat par hrudiek masla. Vynikajuca priloha.
Velmi vhodne aj k zeleninovym jedlam.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama