NULLA DIES SINE LINEA

Urcita vystrednost

30. března 2013 v 5:07 | King Rucola
Nemozem sa ubranit dojmu, ze presne ako kedysi, tak aj dnes musia tzv. umelci za ucelom mozno cisto komercnym, zit zivotom relativne vystrednym. Musia uputat pozornost na svoju tvorbu, aby nezapadli medzi inymi vystrednymi typmi, ktore sa tmolia svetom a tento znecistuju svojimi kreativnymi vyplodmi. Urcite su k tomu prave take extremne pomocky ako uces, oblecenie, hlavne vsak podivne spravanie a zdivocele nazory, hlasane na plnu hubu, velmi vhodne. Neurobiac tak im hrozi, ze zapadnu v mnozine tvorcov, ktorym sa dnes nekladu ziadne prekazky. V zmysle profesora Beuysa, (Kunstakademia Düsseldorf a pod.) ze vlastne kazdy clovek je umelec...

Mozno tomu bolo tak odjakziva, mozno nie, nezil som vtedy a neviem. Napisanym historkam sa da verit a nemusi. Uz dobry stary slovensky klasik Jozef Gregor Tajovsky ma v jednej zo svojich divadelnych hier vetu: "Co napisanuo, to neverim..."

Mozem sa vyjadrit len k vlastnej skusenosti. Mal som stastie, ze pre vlastnu lenivost som sa ocitol na velmi vystrednej skole. Tato bola este o to vystrednejsia, ze ju po dvoch rokoch akosi zrusili a vratili ju medzi skoly sice vystredne, ale predsalen menej vystredne, nez bola ta moja.

My sme mali rozne vymozenosti, hraniciace so skutocnou vystrednostou, ked to spätne porovnavam napriklad so studiom architektury, ktore som tiez akosi spoznal. Nesmierne hodiny sme preflakali po stojacky driemajuc za maliarskymi stojanmi, paprali sme sa v socharskej hline, tlkli nezmyselne nevinne kamene, pilili inac krasne rovne a uhladene dosky na triesky, kazili rucne zhotovene belostne plochy drsneho papiera nesikovnym ozdobnym pismom v nauke o krasnom pisme a travili nespocetne hodiny v krcme hadkami o umelcoch cias uplynulych pod ruskom studia tzv. dejin umenia.

Je len samozrejme, ze pri takejto cinnosti vela casu na matematiku, fyziku, biologiu, alebo chemiu - hoci kvoli farbam to nebolo az tak od veci -, ci dokonca nemcinu nezostavalo, hoci to pri skuskach od nas stale pozadovali. Este snad ta anatomia a psychologia nasli u nas zlutovanie a ucast na pitvach bola vzdy akosi spojena s dobrodruzstvom a otazkou, ci sa clovek poblva, alebo ci sa bude vyzivat. Ci bude mat clovek pocit vystrednosti, ako ju mozno pocitoval kolega Rembrandt pri jeho povestnej pitve, zväcnenej v obraze "Anatomia Doktora Tulpa", kde zvedavci cakaju na otvorenie ochotnej mrtvoly na pitevnom stole. (Anatomie des Dr Tulp, 1632, dnes v Den Haag-u).

Najviac milosti naslo u nas to postavanie, posedavanie v atelieri, kde sa clovek aj kedy-tedy prebral z omamenia, ked nahodou miesto starej pani K. prisla nejaka mlada pekna modelka, nedajboze dokonca baletka, stat nam za model pre akt.

Je cas sviatkov prebudenia, znovuprebudenia, ozitia prirody po zimnom spanku. Preto snad spomienka na mlade pruzne telo buducej roditelky nie je az taka vystredna. Lenze, nie vzdy sa nasla, bola to otazka financii. Ak neprisla modelka, tak sa chodievalo do terenu, malovat krajinky. To znamenalo nebezpecie pre volne miesta za stolmi prilahlych krciem alebo jednoduchych vycapov "na stojaka", ktore boli natolko hlupe, ze sa nam primotali na trase, ktorou sme pidili po vhodnych krajinkarskych motivoch. Ale ked prsalo, tak mali vsetci od nas pokoj a aby sme celkom nesprachniveli, tak hudol do nas nebohy pan profesor R., ze ak chceme nakreslit ci namalovat dobry portret, musime sa najprv naucit nakreslit vajco!

No a touto paralerou sme konecne pri Velkej noci. Dostali sme ako "domacu ulohu" - nakolko po celej skole sa nedalo najst vajco, ktore by bolo ochotne stat ako model - nakreslit par vajiec, ako cvicenie volumenu priemernej ludskej hlavy.

Moric a ja sme v dosledku zaneprazdnenia inymi povinnostami samozrejme na vajcia zabudli. Teda nie celkom, dali sme im len ine poslanie, ako prostriedok na obzivu ci zabavu, tak ci onak, ako model sa stali v oboch pripadoch nevhodne. Asi to nas pan profesor aj ocakaval, lebo jeho prva starost bola, aby po zhliadnuti pokusov o realisticke stvarnenie vajiec nasich usilovnych kolegyn, sa v nadejnom ocakavani obratil na nas: "A Moric a ty, kde mate vajcia?"

Nesklamali sme ho! Museli sme - zrejme k jeho bezrozmernej radosti, podozrievam ho, ze s tym napevno pocital - priznat, ze vajcia nemame. Nato sa naradovane so sirokym usmevom, mal pekne zuby a rad ich pouzival k jeho ziariacemu usklabku, obratil k dievcinam (pomer bol dve ku jednemu, zeny boly v prevahe) a slavnostne ohlasoval: "Moric a Luga nemaju vajcia! Predstavte si - oni nemaju vajcia!!!" S pozitkom to niekolkokrat opakoval, priam sa vyzival.

Vtedy som nemal ani ponatia, ze Hemingway v ktoromsi romane zo Spanielska bude toto casto pouzivat v zmysle, ze nemat "cojones" je v Spanielsku velavyznamne a casto nanajvys negativne. Este by som sa snad bol byval urazil!

Takto dnes spominam, ked su prave vajcia "vystredne" aktualne, na pana profesora, ktory miloval sisky s marmeladou (Berliner) a ktory bol nanajvys mily clovek.

R.I.P. Peter, mali sme Ta velmi velmi radi...a tusim, ze dodnes tie "cojones" nemam!

Velkonocna krajina: "Pan profesor, vidim vsade len vajcia!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 30. března 2013 v 9:41 | Reagovat

Kolumbus to postavil na špičku.
Pícní vápno (sorry za reklamu: http://tlustjoch.blog.cz/1203/pr74 - paragraf "Jak bojovat s vejcokrizí") tomu dodalo objemu.
Ale ty´s tomu vdechnul poesii.

2 pavel pavel | Web | 30. března 2013 v 10:00 | Reagovat

Být v umění výstřední za každou cenu, a v dnešní době je to opravdu těžké, obvykle skončí tak, že umělec ztratí všechny zábrany a dokáže vytvořit úplné nesmysly.
Hezká krajinka, líbí se mi. :)

3 Gabi Gabi | E-mail | 30. března 2013 v 11:32 | Reagovat

:-D ..Luga, my sme spolu predsa nestudovali! Ja som neskor, cca o jedno desatrocie robila to iste co Ty, ibaze nas bol opacny pomer 1:3  ( traja chalani na jedno dievca. Ja som bola v skupine, kde na mna jednu, boli styria chlapci. Vajec velkych ako hlava som sa nakreslila ... boli vselijake , nakoniec sa z nich tie hlavy aj vyliahli, sisate ako vajcia ( alebo vajcia boli ako hlavy??...uz nepamatam) . :-D Mam ich skoro do jednej odlozene ako pamiatku na tie casy. Nikdy som sa ale poriadne nenaucila,kreslit vajcia mensie, lebo nam nikdy nepredhodili ako model muza. Bolo by mi aj jedno, ci mladeho, alebo stareho. Bola som jednoducho v cisto muzskej spolocnosti diskriminovana. Az tak, ze ked sme mali bez modelu nakreslit, teda skor prekreslit Da Vinciho " Modulor", tak ja som tomu sympatickemu chlapikovi navliekla trenky. :-DDD Este stale som sa neprestala hanbit! :-(

4 jednorožec jednorožec | 30. března 2013 v 14:53 | Reagovat

Přijel do španělského hotelu zámožný Angličan jménem Christopher Oliver Jones.
Na kufrech měl zlatými písmeny vytlačeno:
C O Jones.

5 Miloš Miloš | Web | 30. března 2013 v 16:39 | Reagovat

Anatomie doktora Tulpa je na pohled ještě docela příjemný obraz, ale třeba Chaim Soutine měl doma pověšeného staženého býka a až protesty sousedů na nesnesitelný zápach ho donutily asi po týdnu malování se ho vzdát.

Já být malířem, raději se zaměřím na akty (mladých modelek). ;)

6 jednorožec jednorožec | 30. března 2013 v 22:01 | Reagovat

Četl jsem kdysi kdesi, že Ch Soutin se až v Paříži seznámil se zubním kartáčkem, takže těch zápachů mohlo být v jeho ateliéru více.

Ochomýtal jsem se kolem Art School ještě před érou Margarety Thatcher. Americký Abstract Expressionism tu byl tenkrát dáván za vzor a tak kreslírna zela prázdnotou. Mě ale práce podle modelek bavila. Někdy jsem tam byl sám a mohl si s modelkami dělat, co jsem chtěl (v mezích slušnosti!). Ponejvíc rychlé, dynamické pózy, pět, deset minut, to se mi líbilo nejvíc.

Ke škole patřila starší modelka mocných proporcí, s předkusem a stavěná, jak domorodci říkají, like a brick shithouse. Modelovala tam už od pravěku a měla snad inventární číslo vytetované na gluteus maximu. Přidělili ji jednou na sochařské oddělení, ale kvůli jejím proporcím sochaři za pár měsíců  úplně vyčerpali příděl sádry na celý rok. A tak milá Hazel začala sedět pro malíře, neboť trpaslice či obryně, nám se to muselo vejít na stejný arch papíru.
Což o to, sedět Hazel uměla, dlouhé pózy bez vrtění, škrabání se na různých místech anatomie a bez "sagging" (změna pózy v důsledku svalové únavy). Ale i když byl jeden sebe-důslednější, měřil a porovnával proporce a úhly, vždy i super-realistická kresba Hazel vypadala, mimo kreslírnu, "nějak divně". :-)

7 Miloš Miloš | Web | 31. března 2013 v 11:21 | Reagovat

[6]: Skvělé historky, škoda, že bez odkazu na vlastní blog.

"s modelkami dělat, co jsem chtěl (v mezích slušnosti!)" ;) Mnohé modelky následkem toho rodily, ale třeba S. Valadonová se pak sama stala malířkou a její syn M. Utrillo také.

8 jednorožec jednorožec | 31. března 2013 v 15:27 | Reagovat

[7]: Vlastní blog neexistuje. Zaregistroval jsem jeden před více, než dvěma roky,
http://jednorozec1r.blog.cz/
ale krom jedné fotky ze stavby a la Motherwell tam nic není. Jsem potulný, občasný a bezblogý glosátor.

9 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 31. března 2013 v 16:38 | Reagovat

[8]:
Obdoba anglického krále Jana Bezzemka?

10 Miloš Miloš | Web | 31. března 2013 v 16:54 | Reagovat

[8]: Stránka je základ a teď už máš/máte (tady si prý všichni tykají) i potenciální návětěvníky z těch, kteří čtou Kinga Rucolu.

11 jednorožec jednorožec | 31. března 2013 v 17:48 | Reagovat

[10]:Osobně jsem nikdy nikomu ještě na webu netykal, bylo by mě to dost proti srsti. A málokdy mě někdo tykal, krom jednoho či dvou Čecho-američanů, kteří považovali neurvalost za přednost, za falešné "macho". Familiarity breeds contempt. Asi chodím pouze po vybraných webech. ;-)

[9]: Jan Bezz: "Jeho popudlivost, panovačnost, věrolomnost a mstivost..."[Wiki]
I hope not! ;-)

12 Miloš Miloš | Web | 31. března 2013 v 18:07 | Reagovat

[11]: Omlouvám se za neuváženou familiárnost, z jiných webů to také neznám, na blog.cz je to však obvyklé, nechal jsem se tím unést.

13 Argonna Argonna | Web | 31. března 2013 v 20:06 | Reagovat

...skvely clanok! Aj ja som mala ist na umelecku skolu :( Mam dokoncenu ZUS-ku oba stupne, ale mi v tom nebolo moc umoznene pokracovat, lebo som nevedela co chcem a tiez som nemala cojones postavit sa rodicom :D

14 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 31. března 2013 v 20:33 | Reagovat

[11]: ..ale to loďstvo!

15 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 1. dubna 2013 v 0:47 | Reagovat

[14]: Lodstvo alebo dokonca "lordstvo"?

S tykanim je to taka vec: Pri pravzniku webu - ano, som saurier, bol som uz vtedy pritom - vykanie neexistovalo. Zrejme z anglictiny, kde aj Bob (alebo mam na mysli "Boh"?)je len "ty alebo Vy" podla melodie. Zrejme to tak odvtedy zostalo. Az sa zjavili prve blogy a tym aj prve rozpaky.

Mozno je to tym, ze dnes bloguje kazdy, cize aj "uplne cudzi". Krajania si vykaju len u byvalych Cechoslovakov, ostatni su opravneni si tykat dokonca v obdoche, ked sa vidia prvy a posledny raz.

Je to asi narodnostvne podmienene. Som teda za onikanie...

16 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 1. dubna 2013 v 12:36 | Reagovat

[15]: Kromě ty/vy/oniKání jde i o vhodné oslovení Vaše Vyssokoblogerstvo...

17 Gabi Gabi | E-mail | 1. dubna 2013 v 15:46 | Reagovat

Mne sa nahodou paci, ked si manzelia vykaju. Bola by som aj za onikanie...

18 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 2. dubna 2013 v 2:37 | Reagovat

[16]: My, Rucola der Erste, sme aj za poKani

[17]: My Rucola der Erste, sme aj za "ondenie", hlavne s manzelkami aj cudzimi...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama