NULLA DIES SINE LINEA

Nivnice skoro ako nirvana

14. března 2013 v 6:25 | King Rucola
Tento blog som povodne zamyslal ako cestovny blog. Denne cestujem, aspon sa snazim cestovat, z Uherskeho Brodu do Nivnice na bicykli. Bicykel uz davno nemam. Sedem mi ich ukradli, tak uz nekupujem dalsi. Uspokojim sa s domacim "trainerom". Vysadnem na neho a pocitam kilometre, ktore z konca Uherskeho Brodu, kde som byvaval na prazdninach, ostavali do Nivnice. Bolo ich len pät. Len pät. Dnes, ked ich musim preslapat, staci mi aj to. Niekedy sa mi ani to nechce a musim klamat sam seba, ze tam ma na jazere ulozeny cln, lodku, ktorou sa pri pokojnom veslovani zaveziem zase naspät. Kam? (Odhliadnuc od skutocnosti, ze do uz len liezt do clna a posadit sa na jeho uzku lavickku je namahave a este k tomu aj veslovat, ako som to ako student vo veslarskom klube robil, aby som dostal zapocet?)

Skor by som sa oddaval nirvane! Ale to je nie celkom spravne vysvetlenie vyznamu tohto slova. Lenze "Nivnice" mi akosi pripomina opticky "nirvanu". Aby som teda vyuzil tento ladom leziaci blog, chcel som miesto cestovneho blogu do neho pisat skor o necestovani, nakolko uz vobec rad necestujem, uz sa mi jednoducho nechce. Chcel som pisat o malych a nemalych radostiach a to aspon raz do tyzdna, ako to podobny projekt vyzdauje. Lenze co vsetko som ja uz v zivote chcel!

Tak som si lamal hlavu, co dalej, co napisem ako "male, ci nemale - teda velke - radosti", ktore som udajne zazil. Zistujem, ze to vobec nie je take jednoduche, ako pisat o neradosti. Priklad: Vyleziem z MRI (Magnetic Resonance Imaging), tentokrat bolo na rade ziskat obrazky mojho srdca. (Vid v pravo hore, nejasny maly obraz, takych mam teraz 256 na CD.) Radost! Clovek to ma za sebou. Neradost skyta vsak daleko viac moznosti. "Ano, nie je to normalne...vysetrenie kathtetrom by...hned sa da aj rozne veci odstranit...prefukat", no proste negativnych radosti az az, clovek by mohol o tom pisat clanky. Ale o radosti? Ked sa mi uz ani cestovat nechce? Tak o com? O mieste, kde by som chcel zit? Tam, kde by som chcel to nejde. Najradsej by som momentalne chcel zit vo svojom srdci, mat cementovu maltu a kelnu, capat tam omietku a zacpavat tie jazvy, ktore sa v srdci udomacnili. Je to nejaka radost? Je to skutocne miesto, kde by som chcel zit? Chcel by som vobec zit?


Ked takto rozmyslajuc stucham bez valnej chuti do ryzovej prilohy ku vcerajsej veceri, tak neviem: "Mam ist na tie draty, mam si nechat prefukat tie arterie? Ma to vobec zmysel? Mam strach?" (Asi ano!) Zrazu pocujem pochybnou taliancinou vyslovovat cudzie meno: "Chorche Maria" a zacujem nieco ako "Bergoglio". Nic mi to nehovori, len si predstavujem, ze ten "Chorche" sa pise urcite "Jorge" a ci tomu recnikovi to napisali foneticky. Blbosti mi chodia po hlave a ryza chladne. Az ked pocujem jasnymi slovami: "Bouna sera" znovu spozorniem, sustredim sa. Postavou vyssie posobiaci vzpriameny pan so smiesnou bielou capickou a v bielom pyzame stoji na balkone a dobrotivo i zamyslene sa usmieva poza svojich okuliarov.

"Franciskus!", konecne zhrnam uryvky, ktore som cely cas podvedome pocuval a nikam nezaradil. "Habeamus papam", vyslovene "habémus papa", svita mi: "Mame papeza, je zvoleny!" Dokonca z dalekej "Archentina", Argentiny. Chcel by som tam zit? (Mäso a dlhovlase damy velkej kvality, pobyt to robi takmer ziaduci. Ked ma clovek peniaze, prebehne mi ihned myslou, inac skoncis v tych povestnych "favelas" - takze radsej nie...) "Francesco, Francesco..." , skanduju Taliani, ktorych je samozrejme na namesti väcsina. Ci su sklamani, ze nebol konencne zase raz zvoleny Talian? Nevyzera to na to, ale urcite ich vela na to mysli. "Co?", hovorim si, "Francesco? Frantisek je to, Frantiska mame!".

Mame teda Frantiska! Moje druhe meno, po otcovi. Nie, nie je z Nivnice, este kusok dalej, vyssie a blizsie k slovenskej hranici, este mensia slovacka dedina: Korytna. Tam som bol na bicykli len raz, aj to mi stacilo. Pri vchode do dediny starenka s nosou dreva, v kroji, ako ilustracia buditelskej rozopravky.

"Pozdrav panbu", spieva babicka, "nejdete k G.?", pyta sa tak samozrejme, ako keby to vedela. Pytam sa jej zarazene, ani som nevedel odzdravit: "Radi by sme, odkial to viete?" a ona sa nenecha pomylit a ukaze prstom na mna a hovori k mojim sprievodcom: "Toto je predce cely G., toz to je lehke vedet, kam chcete jit!", skoro som spadol z bicykla. Vzdy som si dovtedy myslel, ze sa na otca vobec nepodobam, ze som "cela matka".

"Franciskus, Francesco, Frantisek...", tak mame papeza a pomaly si zacinam nahovarat, ze mozno v tej Korytnej, kde som uplne cudzi a odkial predsa mam korene, moznoze tam by som chcel zit...

Ale asi uz predsalen dozijem v Zürichu, je to len nieco vyse osemsto kilometrov od Bratislavy, kde som sa narodil a kam mozem vzdy prist, ked je teplo. Teplo domova? Uz davno vyhaslo, ak nieco take vobec existuje.

Teplo a vona rannej kavy, to je domov...tam chcem, ci tam musim zit!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 alena alena | E-mail | 14. března 2013 v 8:13 | Reagovat

Dobré ráno,dnes to bylo hodne filisofické ;-),tak si jdu honem uvarit kávu....

2 Argonna Argonna | Web | 14. března 2013 v 8:45 | Reagovat

Opraviť si vlastné srdce je skutočne výborný nápad, to budem musieť niekedy skúsiť :) Ja mám cestovanie rada, pokiaľ cestujem po ceste, ktorou som ešte nešla,na zaujímavé miesta. avšak 4 hodiny vlakom z BA do mestečka, kde som vyrastala, to už poznám každý strom popri kolajniciach. Tento blog určite nebude o nič menej zaujímavý, ako projekt tritrisest. Ďakujem za návštevu na mojom blogu, želám pekný zvyšok týždňa!

3 Gabi Gabi | E-mail | 14. března 2013 v 11:42 | Reagovat

Nuz ... aspon vies, ze srdce mas. Doma je tam, kde ta niekto caka. Ked takeho niet, tak aspon si ho domysliet dla spomienok vies. Mate smutne temy na pisanie ( teda aspon pre mna) Ja neviem kde som doma. Ked som bola pol roka tam,  kde som bola stastna, na rovine, kde volnym okom vidis, ze zem je gulata, tak mi po case zacali chybat hory  a " moja" priehrada. Tu zase rastli moje deti a ja som bola stastna. Mam priatelov tu aj tam. Som " rozpoltena" osobnost :-D ...chcem hory na rovine a rovinu v horach a vsetkych milovanych pri sebe.  Doma je tam, kde je nam dobre. Ak z nejakych pricin nam dobre nie je, domov nikde nenajdeme. Ani klud vo svojom srdci. Latat a platat ho mozme donekonecna, derave furt zostane.

4 pavel pavel | Web | 15. března 2013 v 8:16 | Reagovat

Naše děti jezdily na kolech do školy a tak často, přesto že byly zamčené, jim byly ukradeny, že to pojišťovna nechtěla platit a tak musely nakonec autobusem.
Ty dráty do srdce mi loni chtěli strkat, ale já to zatím odmítl. Nemám rád když mi někdo leze do těla.
Já to mám 700km.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 15. března 2013 v 13:15 | Reagovat

Povídá romský chlapeček bílému chlapečkovi:
"Tak já už vím co letos dostanu k vánocům."
"Copak?"
"Tvoje kolo."

6 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 15. března 2013 v 19:36 | Reagovat

[4]:Nemozem sa ubranit dojmu, ze oni by nejak strasne radi "strkali". Ja som kedysi tiez rad strkal, teraz sa uz trochu brzdim a necham si to patricnou "sestrickou" skor zaviest, aby sa mi to snad nepokrcilo, skor, nez to tam strcim...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama